Leden 2014

Když se vrah vrací

31. ledna 2014 v 15:48 | Poe |  Poutnice
Říká se - Když se vrah vrací na místo činu.
Já to teď cítím spíš takhle - Když se vrah vrací ke své oběti.

Lidé, kteří vám ubližují. Dělá jim dobře, když trpíte. Jo, já jim asi ode dneška říkám vrahové. Dobře, je to trošku kruté, ale realistické. K vrahovi přece nepřilezete, i když vám řekne nějakých pár sladkých slůvek na usmířenou... no ne?
Zjistila jsem, že mé články jsou čím dál divnější a že je pro ostatní obtížné je komentovat. No, ale asi v té divnosti nehodlám přestat.

Chtěla jsem celým tímto úvodem prostě naznačit, ať serete na vrahy (opakování: označení pro skupinu lidí, kteří vás využívají nebo vám jinak ubližují, nebo se prostě vedle nich cítíte jen špatně). Co vám přináší do života? Nic. A pokud se ještě přiblížíte, dost možná vycítí vaši slabost a zabijí vás. Jo. Nedělejte to (říká holka, která to udělala. ach ta ironie života). Co pro vás kdy udělali? Jaké POZITIVNÍ pocity ve vás vyvolávají? Hm? Nic. Nic. Nula. Nic. Serte na ně. Vy je totiž nepotřebujete.

Inspiraci hledejte u Tylera, který je ten nejlepší gay na světě (hned po Larrym)^^ Tyler Oakley - You don't need them in your life

pale | via Tumblr
Truth
don't feel this shit anymore
Timet0pret3nd - Timet0pret3nds Fotos | via Facebook

Ano. Jo. Skvěle. A tohle je mé poselství pro tento den. Doufám, že potkáte v životě vrahů co nejméně. :)

Nový začátek

28. ledna 2014 v 11:14 | Poe |  Poutnice
Je to super. Začít znovu. Jako když začínáš na nové stránce sešitu, vaříš si nový čaj do čistýho hrnku, velezeš z vany jako nový čistý člověk. Ale zároveň je to šílené, hrozné, sadistické. Ztratit vše, co jsi měl. Jen pro nový začátek. Jen pro tu pomíjivou naději, že to může být lepší..

Mám už podstatně lepší náladu. Ležím v posteli s notebookem, čajem a červenou paprikou. Snažím se nemyslet na to, že od absolutního konce, velkou tlustou čarou za mým dosavadním životem, mě oddělují pouze dva dny. 48 hodin. 2880 minut. 172800 sekund. Sakra, přestaň už! Snažím se nemyslet na ty výrazy všech těch lidí, které znám celý svůj život, nebo taky celý svůj pobyt na gymplu, celý svůj pobyt v tomhle městě. Dokonce si ani nedokážu představit, jak na to bude reagovat třeba babička.. všichni budou tak strašně překvapení. Najednou se začnou zajímat. A toho se bojím. I ti všichni hateři a ignoranti, začnou se zajímat. Co se stalo, jak se to všechno stalo. Ale já o to už nestojím. Už je POZDĚ.

Začít znovu je vlastně strašně svazující, žádná svoboda. Může to být dobré, ale může to být katastrofální. Všichni ti noví lidi. Začínám mít pocit, že mám nějakou fobii. Antropofobie a xenofobie asi sedí nejlíp..

Co je na dnešním dni pozitivní? Jsem nemocná, můžu si vklidu ležet a dávat si maraton Harryho Pottera, číst Looking for Alaska a tak celkově, prostě nic nedělat a u toho zabíjet své sebedestruktivní myšlenky. :)

Retro Machine | via Facebook
I am just leaving everybody. Even you
Tumblr

Mějte se krásně. Vážně, myslím to zcela vážně. :)
v tomhle článku jsou dva smajlíci, to je rekord!
Poe

Ztratíš se a nikdo tě nehledá.

26. ledna 2014 v 10:37 | Poe |  Poutnice
Z T R A C E N Á.
Jako fakt.
Připadám si jako turista. Ne, název tohohle blogu se v mé hlavě nevynořil jen tak náhodně.
Ať jsem doma nebo někde v civilizaci (říkejme tomu tak), jsem strašně NEDEFINOVANÁ. Jako turista ... jenom tu procházím, nebudu tu dlouho, nepatřím sem, nevšímejte si mě. Kdo jsem? Já nevím. NIKDO. Nikdo mě nedefinuje. Vím, že to teď zní jako blbost, já přece definuju sama sebe, ale jak to mám udělat, když z vnějšího světa nepřichází ani kapka zájmu, ani náznak toho, že by mě někdo chtěl definovat. Sakra, je to moc složitý, tohle nikdo nepochopí, Poe. No, možná teď to nechápete, ale jestli se tu někdo objeví tak za týden, kdy už bude vše víc než jasné, pochopíte to.
Jsem tak ztracená.
Ve svém vlastním světě.
A nemám ani trochu síly se z toho všeho vyhrabat.
Za co? Panebože, za co?
Oh shit.

Untitled
ztracená a nikdo ji nehledá
I'll be okay..

Poe, just the tourist in this world.
Najdete mě na weheartit, kdyby něco.

http://weheartit.com/poethetourist


Něco jako čau

25. ledna 2014 v 8:59 | Poe |  Příšerka
Začít přidávat příběh na pokračování jako první článek asi nebyl tak skvělý nápad, co? No, nevadí.

Tak já se asi zkusím nějak představit.
Jsem Poe. Je mi sweet sixteen, na kterých je sladký akorát ten název. Můj život je asi právě ve fázi, kdy skáču padákem - naprosto do neznáma, dělám věci, co bych za normálních okolností nedělala. No, to je jedno. Je to prostě complicated, a ano, budu používat anglická slovíčka v textu, protože mě to baví. Psaní je moje droga a psychoterapie. Můžu si tak vymyslet vlastní kámoše.

Strašně rychle se dokážu nadchnout pro absolutní blbosti, zamilovat se do divných věcí, lidí a tak. To možná vysvětluje moji posedlost Sherlockem (Cumberbitches :3... samozřejmě johnlockem taky), roztomilými gay páry, znovuobjevení Harryho Pottera, zamilovanost do nového tangle teezeru, závislost na kafém, Skyrimu a Johnu Greenovi. Vlastně, mám pokračovat? Jo, taky miluju Hunger Games. Od té doby se na násilí dívám ze zcela jiného úhlu (:D). Jo a taky chci mít kostnaté nohy.


Ehm, Poe, zase moc mluvíš. Moc mluvíš. Nesmíš je vyděsit hned na začátku.
Sakra.

Setkání se sebou (úvod)

24. ledna 2014 v 18:37 | Poe |  Noční obloha
"Ty už jsi zase podkopla nohy tý učitelce?" křikl na mě Vik přes celou chodbu. Jo, to poslední, co jsem potřebovala - aby to zase věděli všichni. "Viku, já tě asi zaškrtím!" Rozběhla jsem se zuřivě naproti svému malýmu bráchovi, kterej uměl být fakt pěknej spratek. "Pozor na ni, je nebezpečná!" "Zdrhej, Victore!" Podobné narážky se ozývaly ze všech stran, většinou z úst těch vydlabanců z ragby týmu. "Nemůžete už zavřít hubu?!" prudce jsem se otočila a zařvala na všechny ty malé parchanty, kteří mě a Vika stihli obklopit ze zadu, očekávajíc, že dojde k něčemu dramatickému. Vlastně jsem jen chtěla Vikovi připomenout, že dneska jdu ven s Darylem, takže všechny moje domácí práce logicky musí udělat za mě. Pokud chce, abych na něj byla hodná jako do teď, udělá to. Jenomže ti kluci to všechno zkazili. Okolo skříněk se začal tvořit nebezpečně velký dav a bylo jasné, že dřív nebo pozděj kolem půjde nějaký učitel, nedejbože paní Ulízlá, které se dnes kvůli jejímu pádu možná omylem rozcuchaly vlasy. Ups. Chaos rostl čím dál víc. Poslední kapkou bylo, když mě někdo ze zadu docela silně žduchl; tak, že jsem spadla přímo na Vika. "Vy debilové!" Vyjelo to ze mě tak nějak nečekaně. Nemyslím ta slova, ale ten zvuk. Nebylo to jen nějaký křičení, spíš jako to skřípání, když vám vrtaj zuby.
Chodbou se rozezněl drsný mužský hlas. Ředitel. Bylo vcelku jedno, co křičel. Všichni z toho chumlu najednou zdrhli. Kromě mě a Vika. Vik seděl na linu a záda měl opřené o skřínky. Já se stačila zvednout, ale asi jsem nevypadala zrovna fit. "Larrisa! Už zase! Jak nečekané. Mladá dámo. Máte problém," pan Howly se pokoušel vypadat velmi přívětivě a přesvědčivě, ale uvnitř jeho těla asi právě vřel pekelný kotel. Podal mi i mému bratrovi ruku, vetřel se doprostřed nás a v přátelském objetí jsme odpochodovali do jeho kanceláře. Jeho přívětivost však byla nějak podezřelá. Na to, že u sebe nosí vždy minimálně dva nože, byl jako násilnická autorita nejspíš proměněn vyšší silou na anděla. Nebo to byla jen maska. Můj strach začal nabírat intenzity.
-------
Praskání. Zvuky. Něco se mi nepříjemně vtíralo do uší. Sakra, ať to zmizí. Snažila jsem se rychle tomu zabránit zacpáním uší, ale pohyb obou rukou byl velmi náročný, skoro nemožný. "Larrisa Clayton? Co je to sakra za jméno?" čistý ženský hlas najednou přerušil všechen ten hluk. Někdo vešel do místnosti a pomalu přistupoval směrem ke mně. "Larrie? Ahoj. Já jsem Tara, tvoje ošetřující lékařka. Prodělala jsi silný záchvat. Stále nevíme, co přesně se stalo, diagnóza tvé nemoci se teprve vyvíjí. Chvíli tu s námi asi ještě zůstaneš." Pohladila mi ruku a na několik sekund ji jemně sevřela. Zvuky v mé hlavě najednou znovu zesílily. Pocítila jsem vnitřní slabost a najednou jsem zase upadla do hlubokého spánku.


Nápady se mají využívat. Larrie bude jednou z prvních lidí, kteří zažijí setkání se sebou. Nemám na mysli žádné meditativní techniky, to ne. Opravdu potká sama sebe. Chceš vědět víc?:)
Poe, the tourist in different worlds.