Setkání se sebou (úvod)

24. ledna 2014 v 18:37 | Poe |  Noční obloha
"Ty už jsi zase podkopla nohy tý učitelce?" křikl na mě Vik přes celou chodbu. Jo, to poslední, co jsem potřebovala - aby to zase věděli všichni. "Viku, já tě asi zaškrtím!" Rozběhla jsem se zuřivě naproti svému malýmu bráchovi, kterej uměl být fakt pěknej spratek. "Pozor na ni, je nebezpečná!" "Zdrhej, Victore!" Podobné narážky se ozývaly ze všech stran, většinou z úst těch vydlabanců z ragby týmu. "Nemůžete už zavřít hubu?!" prudce jsem se otočila a zařvala na všechny ty malé parchanty, kteří mě a Vika stihli obklopit ze zadu, očekávajíc, že dojde k něčemu dramatickému. Vlastně jsem jen chtěla Vikovi připomenout, že dneska jdu ven s Darylem, takže všechny moje domácí práce logicky musí udělat za mě. Pokud chce, abych na něj byla hodná jako do teď, udělá to. Jenomže ti kluci to všechno zkazili. Okolo skříněk se začal tvořit nebezpečně velký dav a bylo jasné, že dřív nebo pozděj kolem půjde nějaký učitel, nedejbože paní Ulízlá, které se dnes kvůli jejímu pádu možná omylem rozcuchaly vlasy. Ups. Chaos rostl čím dál víc. Poslední kapkou bylo, když mě někdo ze zadu docela silně žduchl; tak, že jsem spadla přímo na Vika. "Vy debilové!" Vyjelo to ze mě tak nějak nečekaně. Nemyslím ta slova, ale ten zvuk. Nebylo to jen nějaký křičení, spíš jako to skřípání, když vám vrtaj zuby.
Chodbou se rozezněl drsný mužský hlas. Ředitel. Bylo vcelku jedno, co křičel. Všichni z toho chumlu najednou zdrhli. Kromě mě a Vika. Vik seděl na linu a záda měl opřené o skřínky. Já se stačila zvednout, ale asi jsem nevypadala zrovna fit. "Larrisa! Už zase! Jak nečekané. Mladá dámo. Máte problém," pan Howly se pokoušel vypadat velmi přívětivě a přesvědčivě, ale uvnitř jeho těla asi právě vřel pekelný kotel. Podal mi i mému bratrovi ruku, vetřel se doprostřed nás a v přátelském objetí jsme odpochodovali do jeho kanceláře. Jeho přívětivost však byla nějak podezřelá. Na to, že u sebe nosí vždy minimálně dva nože, byl jako násilnická autorita nejspíš proměněn vyšší silou na anděla. Nebo to byla jen maska. Můj strach začal nabírat intenzity.
-------
Praskání. Zvuky. Něco se mi nepříjemně vtíralo do uší. Sakra, ať to zmizí. Snažila jsem se rychle tomu zabránit zacpáním uší, ale pohyb obou rukou byl velmi náročný, skoro nemožný. "Larrisa Clayton? Co je to sakra za jméno?" čistý ženský hlas najednou přerušil všechen ten hluk. Někdo vešel do místnosti a pomalu přistupoval směrem ke mně. "Larrie? Ahoj. Já jsem Tara, tvoje ošetřující lékařka. Prodělala jsi silný záchvat. Stále nevíme, co přesně se stalo, diagnóza tvé nemoci se teprve vyvíjí. Chvíli tu s námi asi ještě zůstaneš." Pohladila mi ruku a na několik sekund ji jemně sevřela. Zvuky v mé hlavě najednou znovu zesílily. Pocítila jsem vnitřní slabost a najednou jsem zase upadla do hlubokého spánku.


Nápady se mají využívat. Larrie bude jednou z prvních lidí, kteří zažijí setkání se sebou. Nemám na mysli žádné meditativní techniky, to ne. Opravdu potká sama sebe. Chceš vědět víc?:)
Poe, the tourist in different worlds.
 


Komentáře

1 Shaitis | Web | 4. února 2014 v 16:03 | Reagovat

Jsem zvědavá, jak se to vyvine :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama