Poutnice

Co je podstatné

12. dubna 2014 v 18:33 | Poe
Heh, nebojte, nezapomněla jsem.

Pamatuju si, jak jsem psala první článek. Někdy koncem ledna. Strašně moc se toho změnilo. A když říkám strašně moc, vážně to tak myslím. Byly to věci, které rozhodují o mé budoucnosti (a tím i o aktuálním životě). Moc osobní na to, abych byla konkrétní, protože jsem se už hodněkrát takovým nepřímým sdílením na internetu dostala do nehezkých situací. Ale vlastně to ani není podstatné.

Opravdu PODSTATNÉ je to, co vám teď chci říct. V mém životě uběhly tři měsíce a všechno se otočilo o milion stupňů. A myslím si, že je to skvělá ukázka, že tohle se může stát i ve vašem životě. Cokoliv, co se právě TEĎ děje, a TOBĚ se to nelíbí, ZMĚŇ TO. To, že budeš zůstávat na stejném místě a stěžovat si, ti v životě nic nepřinese. NEBOJ se. Je to dokonalá příležitost. Pokud víš, že po tom touží tvoje srdce a duše, neexistuje jediná překážka, kterou by nešlo překonat. Protože pokud to fakt chceš, vesmír ti to dá. Naservíruje ti to s mašličkou a pošle ti to přímo pod nos. A nemusí to být nic velkého, bože. Stačí začít dělat to, co máš opravdu rád. Konečně se mít rád a chválit. Každá zkušenost je dobrá.

Možná, že si teď procházíš něčím těžkým. Uvědom si, že tě to posunuje dál. Ze všeho se můžeš učit. Může to být tvůj nový odrazový můstek. Pak budeš jinde, výš a řekneš si, žes to zvládl. Nic hezčího není. Jasně, že přijdou další výzvy, ale budeš už daleko silnější. A budeš to brát jinak. S vědomím, že tě to poučí a že to prostě ZVLÁDNEŠ.

Žijeme, abychom si plnili své sny. A překonávali překážky. A pak to oslavili. A tak pořád dokola.
See ya lejtr, miluju vás, mimochodem.

Je to jako prskavka

9. března 2014 v 8:04 | Poe
Všechno je tak pomíjivé. Všechno bude jiné a všichni zapomenou.

Ozývám se po dlouhé době, ale věřte mi, chtěla jsem napsat už milionkrát dřív. Jenomže můj pan Chrome si prostě řekl, že mě na blog nepustí. Takže jsem se snížila natolik, že jsem požádala mé drahé rodiče o zapůjčení notebooku (když s něma dva dny nemluvíte, je pak těžké dojít s nějakou prosbou, nebo tak, znáte to).

Věci v mém životě jsou pořád stejně fucked up, takovej pěknej mess. Vypadá to, že to snad nikdy nepřestane. Ale po třech měsících jsem snad znovu objevila nějakou víru v něco, co se nedá tak úplně vysvětlit. Že třeba bude líp.

Pomíjivost. Napadlo mě to včera při přepisování sešitů. Není to tak dlouho, co se můj život úplně změnil. Dobře, nejde o žádnou katastrofu, pořád jsem člověk, pořád ženského pohlaví, žádná operace nebo tak. Spíš se změnily věci a lidi, kteří jsou kolem. A zhruba za měsíc tu sedím a to, co se dělo souvisle celý můj předešlý život mám trochu v mlze. Zvykneš si, říkali. Jo, zvykla jsem si. Staré pominulo a je to v mlze. A k lidem, které jsem zanechala v "mlze", se uzavřela cesta. A chápu, tvořit cestu z mlhy není asi moc jednoduché, spíš namáhavé a tak trochu obtěžující.

Je to jako děti a Vánoce. Chvilku vám chybí, škoda, že už to skončilo, žádné rozbalování dárků. Ale v lednu zapomenete, že nějaké byly. Jak nám říkali ve skautu: Užijte si je, ale uvědomte si, že vyhoří stejně rychle, jako tahle prskavka.

love | via TumblrFollow me

Skoro 3 týdny bez blogu
a pořád stejně divná!
Poe

Tak nějak za všechno díky

6. února 2014 v 18:46 | Poe
Whoa! Chybělo mi to.
Víte, můj život se právě obrátil naruby. Fakta nejsou podstatná, prostě je všechno vzhůru nohama a i ta poslední jistota se rozpadla. A nejistota dokáže být pěkně zákeřná. Řekněme ale, že všechno nás něčemu učí..

Chtěla bych, aby se některé chvíle mého života nikdy nestaly. Když mě něco hodně bolelo, když jsem něco hodně zvorala, když jsem se necítila dost dobrá. Ale kdyby se nestaly, neměla bych odrazový můstek. Neměla bych to dno, které mi umožňuje stát pevně na nohou a znovu vyskočit. Nikdy bych si neřekla: Takhle to už dál nejde. Nepřemýšlela bych nad možnostmi, jak dát věci do pořádku a jak se cítit líp.

Mimochodem, nový začátek je úspěšně za mnou. Jo, považuji ho za úspěšný, protože jsem to čekala daleko horší a vlastně je to celkem v pohodě. Odvaha bývá odměněna, někdo mi to kdysi říkal. Právě počítám na rukou všechny chyby, co jsem udělala. Jo, použiju i nohy.

clara | via TumblrPJ
. | Wear

Mimochodem podruhé, téma týdne vypadá dobře, žejo?

Když se vrah vrací

31. ledna 2014 v 15:48 | Poe
Říká se - Když se vrah vrací na místo činu.
Já to teď cítím spíš takhle - Když se vrah vrací ke své oběti.

Lidé, kteří vám ubližují. Dělá jim dobře, když trpíte. Jo, já jim asi ode dneška říkám vrahové. Dobře, je to trošku kruté, ale realistické. K vrahovi přece nepřilezete, i když vám řekne nějakých pár sladkých slůvek na usmířenou... no ne?
Zjistila jsem, že mé články jsou čím dál divnější a že je pro ostatní obtížné je komentovat. No, ale asi v té divnosti nehodlám přestat.

Chtěla jsem celým tímto úvodem prostě naznačit, ať serete na vrahy (opakování: označení pro skupinu lidí, kteří vás využívají nebo vám jinak ubližují, nebo se prostě vedle nich cítíte jen špatně). Co vám přináší do života? Nic. A pokud se ještě přiblížíte, dost možná vycítí vaši slabost a zabijí vás. Jo. Nedělejte to (říká holka, která to udělala. ach ta ironie života). Co pro vás kdy udělali? Jaké POZITIVNÍ pocity ve vás vyvolávají? Hm? Nic. Nic. Nula. Nic. Serte na ně. Vy je totiž nepotřebujete.

Inspiraci hledejte u Tylera, který je ten nejlepší gay na světě (hned po Larrym)^^ Tyler Oakley - You don't need them in your life

pale | via Tumblr
Truth
don't feel this shit anymore
Timet0pret3nd - Timet0pret3nds Fotos | via Facebook

Ano. Jo. Skvěle. A tohle je mé poselství pro tento den. Doufám, že potkáte v životě vrahů co nejméně. :)

Nový začátek

28. ledna 2014 v 11:14 | Poe
Je to super. Začít znovu. Jako když začínáš na nové stránce sešitu, vaříš si nový čaj do čistýho hrnku, velezeš z vany jako nový čistý člověk. Ale zároveň je to šílené, hrozné, sadistické. Ztratit vše, co jsi měl. Jen pro nový začátek. Jen pro tu pomíjivou naději, že to může být lepší..

Mám už podstatně lepší náladu. Ležím v posteli s notebookem, čajem a červenou paprikou. Snažím se nemyslet na to, že od absolutního konce, velkou tlustou čarou za mým dosavadním životem, mě oddělují pouze dva dny. 48 hodin. 2880 minut. 172800 sekund. Sakra, přestaň už! Snažím se nemyslet na ty výrazy všech těch lidí, které znám celý svůj život, nebo taky celý svůj pobyt na gymplu, celý svůj pobyt v tomhle městě. Dokonce si ani nedokážu představit, jak na to bude reagovat třeba babička.. všichni budou tak strašně překvapení. Najednou se začnou zajímat. A toho se bojím. I ti všichni hateři a ignoranti, začnou se zajímat. Co se stalo, jak se to všechno stalo. Ale já o to už nestojím. Už je POZDĚ.

Začít znovu je vlastně strašně svazující, žádná svoboda. Může to být dobré, ale může to být katastrofální. Všichni ti noví lidi. Začínám mít pocit, že mám nějakou fobii. Antropofobie a xenofobie asi sedí nejlíp..

Co je na dnešním dni pozitivní? Jsem nemocná, můžu si vklidu ležet a dávat si maraton Harryho Pottera, číst Looking for Alaska a tak celkově, prostě nic nedělat a u toho zabíjet své sebedestruktivní myšlenky. :)

Retro Machine | via Facebook
I am just leaving everybody. Even you
Tumblr

Mějte se krásně. Vážně, myslím to zcela vážně. :)
v tomhle článku jsou dva smajlíci, to je rekord!
Poe

Ztratíš se a nikdo tě nehledá.

26. ledna 2014 v 10:37 | Poe
Z T R A C E N Á.
Jako fakt.
Připadám si jako turista. Ne, název tohohle blogu se v mé hlavě nevynořil jen tak náhodně.
Ať jsem doma nebo někde v civilizaci (říkejme tomu tak), jsem strašně NEDEFINOVANÁ. Jako turista ... jenom tu procházím, nebudu tu dlouho, nepatřím sem, nevšímejte si mě. Kdo jsem? Já nevím. NIKDO. Nikdo mě nedefinuje. Vím, že to teď zní jako blbost, já přece definuju sama sebe, ale jak to mám udělat, když z vnějšího světa nepřichází ani kapka zájmu, ani náznak toho, že by mě někdo chtěl definovat. Sakra, je to moc složitý, tohle nikdo nepochopí, Poe. No, možná teď to nechápete, ale jestli se tu někdo objeví tak za týden, kdy už bude vše víc než jasné, pochopíte to.
Jsem tak ztracená.
Ve svém vlastním světě.
A nemám ani trochu síly se z toho všeho vyhrabat.
Za co? Panebože, za co?
Oh shit.

Untitled
ztracená a nikdo ji nehledá
I'll be okay..

Poe, just the tourist in this world.
Najdete mě na weheartit, kdyby něco.

http://weheartit.com/poethetourist

 
 

Reklama